Děti se od dospělejch líší mnoha věcma. A velikost je jen jedna z nich. Liší se i tím, jaký mívaj častějc nemoci nebo jak jejich tělo funguje. Ne nadarmo máme kromě všemožných specialistů (třeba kardiologů nebo onkologů) i pediatry (dětské lékaře a lékařky) a neonatology (dětský lékař/ka se specializací na novorozence).
V tomhle článku se koukneme na to, jak se liší dětskej dýchací systém.
Kdo se aspoň chvíli díval na malý dítě si nejspíš všiml, že docela rychle dejchaj. Novorozenec má oproti dospělákovi zhruba třikrát rychlejší dechovou frekvenci. Má to několik důvodů. Jedním z nich je, že vzhledem k nárokům maj relativně nízký dechový objem. Taky jejich srdíčko buší rychlejc (o tom proč, si řekneme v kapitole Zvláštnosti u dětí – oběhový systém). A tak prostě musej funět, aby všechny buňky měly kyslíku dost. Běžně je tohle rychlý dýchání celkem v pohodě. Blbý je, když je z nějakýho důvodu potřeba začít dýchat rychle.
S tím souvisí i fakt, že malý děti dejchaj především „do břicha“ (odborně tomu říkáme brániční dýchání). A jakmile dojde ke zvýšení náplně v břiše (třeba kvůli perforaci střeva nebo střevní neprůchodnosti), sníží se prostor, kam se může bránice vydouvat. A tím se jim začne blbě dejchat („nadechnou míň vzduchu“). Takže dejchaj rychlejc (aby pokryli tu velkou potřebu kyslíku). No a zrychlovat se nedá do nekonečna.
Jen tak mimochodem…maj i míň účinný dýchací svaly, který jim tolik nepomáhaj roztahovat hrudník, jako nám dospělejm.
Lišej se i stavbou dýchacích cest. Maj relativně velkej kořen jazyka a úzký nosní průduchy (toho, že maj malej nos jste si už určitě všimli). Díky tomu maj problém vždycky, když se jim ty nosní průduchy ucpou (třeba při rýmě, kdy dochází k otoku sliznice a ještě ke všemu se objevuje sekret = sopel). Jakmile se „přicpou“ průduchy, musej děti vynaložit víc práce, aby si zajistily dost kyslíku a tím se docela vyčerpávaj. Proto bejvaj tak unavený. Je dobrý jim pomoct ty průduchy uvolnit, aby se předešlo případnýmu nedostatku kyslíku, kterej by mohl nastat .
A protože všechno souvisí se vším, budou nachlazený děti (ať jsme korektní, tak děti s nějakou obstrukcí v dýchacích cestách) dost nevrlý, když je budete chtít pokládat na bříško. Takže pasení koníků nebude oblíbenou činností nachlazenýho kojence. (Vy už víte, že je to proto, že maj brániční dýchání a když jim mačkáte břicho, zvyšujete náplň dutiny břišní. Což vede k tomu, že se bránice nemá kam „vydouvat“ a dítku se blbě dejchá).
Věc, která je zajímavá hlavně pro zdravotníky (záchranáře, anesteziology a ORL lékaře) je, že bronchy u dětí odstupují pod úhlem zhruba 55°, kdežto u dospělýho odstupuje pravý bronch (bronchus? prostě pruduška) v tupém úhlu. Schválně, kdo tušíte, proč to tak je?
Správně! Je to proto, že my dospělí máme větší srdce (anatomicky) a průduška mu musí uhnout, aby se do hrudníku všichni pohodlně vešli.
Ale zpátky k tomu odstupu. Kdybyste potkali dospěláka, co se dusí a předmět mu „zapadl“ do dýchacích cest, je větší pravděpodobnost, že bude v pravém bronchu (nebo že ho tam třeba při prodýchávání posunete). U dětí je to 50:50, buď pravý nebo levý.
Konečně se dostáváme k tomu, co všechny zajímá a sice k resuscitaci. Proč se proboha těm dětem (do cca 1 roku) nemá zaklánět ta hlava? Je to kvůli dýchací trubici. Když si sáhnete na krk, ucítíte takovou „vrapovanou“ trubku, která trochu připomíná hadici od vysavače. To je průdušnice (trechea). Skládá se z tak zvaných prstenců (to jsou ty výstupky, co cítíte pohmatem). No a u dětí jsou tyhle prstence zezadu ještě vazivové. Takže když dítěti do 1 roku (zhruba) zakloníte hlavu do maxima, ta trachea (průdušnice) se zmáčkne a vzduch nemá kudy proudit (jako když zalomíte tu hadici od vysavače).
Stačí ale záklon pustit a všechno se vrátí do normálu. Každopádně u dětí do jednoho roku se místo záklonu hlavy používá tzv. neutrální pozice hlavy – ani záklon, ani předklon. U každýho dítěte je to trochu jinde a tak jestli jste si to někdy zkoušeli a nešlo vám (předpokládám hlavně model) prodechnout, zkuste si příště (na tom modelu…) pohrát právě se záklonem hlavy. Tady hrajou roli milimetry.
Svoje otázky, postřehy a nápady mi napište na pavla@paux.cz. Nebo sledujte instagram @paux.cz, kde se pravidelně objevují nový články a videa se spoustou informací o první pomoci.