Tak jako kolaps i křeče jsou „jen“ projevem nějakého problému. Příčiny celotělových křečí se zdaleka neomezují jenom na epilepsii. Zakřečovat může člověk, kterej se praštil do hlavy, stejně jako ten, co se mu právě zastavilo srdce. Febrilní křeče (nebo taky křeče z teploty) jsou zase fenoménem mezi dětmi. A o tom, že se křečí může projevit úraz elektrickým proudem snad ani nemusím mluvit. Přičin je teda spousta. Projev ale zůstává více méně stejný.
Když uvidíš člověka s celotělovou křečí, vždycky se zastav a zamysli, jestli se to nemůže stát i tobě. Není náhodou v nevětraný koupelně, kde je riziko výskytu oxidu uhelnatýho? Protože tam, když se vrhneš, budete nejspíš křečovat dva. Jakmile vyřešíš svou bezpečnost, zaměř se na bezpečnost „pacienta“ a počkej, až křeče přejou. Pak přichází tvoje chvíle. Zjisti, jestli se po křečích probírá. Jestli jo, dobrý. Zavolej na záchranku, komunikuj s ním a kontroluj, že se jeho stav nezhoršuje. Neprobírá se? Fajn, musíš zjistit, jestli dýchá. A podle toho se zařídit. Na záchranku ale zavolej v každým případě.
Jestli tě někdy někdo učil, že musíš člověku s celotělovou křečí vytáhnout jazyk a nebo mu nacpat něco mezi zuby, tak to bylo buď hodně dávno a nebo chudák nevěděl, co činí. Člověku v křeči se nikdy (nikdy, nikdy, nikdy) nesnaž nacpat cokoliv mezi zuby. V křeči má i žvýkací svaly a za ty zničený zuby ti fakt nepoděkuje. A ne, nezachráníš mu tím život. Jo, asi si pokouše jazyk. Jo, asi ho to bude pak dost bolet. Ale je to asi milionkrát lepší jak vymlácený zuby a poškozená čelist.
Dávat člověka na bok má smysl především v situaci, kdy mu něco (krev, zvratky, sliny) teče z pusy. Ale vždycky musí dejchat. Pokud mu z pusy nic neteče a je v bezvědomí, je výhodnější nechat ho na zádech, zaklonit mu hlavu a bejt nucenej mu kontrolovat dech. Protože nikdy nevíš, kdy se to může změnit.
